Hejkalův běžecký blog

Běh Heulosem alias Březinovými sady nemá jen historii, ale doslova prehistorii ! Shodou okolností je to jediný závod, na kterém jsem za svých 19 běžeckých sezón ani jednou nechyběl. Trať je celé ty roky stejná, pouze byla od roku 1997, kdy byl závod přesunut ze soboty na pro mě oblíbenější pátek a místo dosavadního "lyžařského" vybíhání jednotlivců po minutě se začalo startovat klasicky hromadně, natažena o úvodní rovinku – abychom se do úzkých soutěsek lesoparku vůbec stačili poskládat. Proběhnutí touto rovinkou mi trvá zhruba 50 sekund, a tak si mohu své nynější časy "přepočítávat" na samotné 2 okruhy mých úvodních 8 sezón. A i po tom zkrácení dostávám oproti dřívějšku pořádně na zadek – s výjimkou průšvihového podzimu 1992, kdy jsem ke svému 10.startu sezóny a 50.celkově nastoupil s nedoléčenou nohou a – světe div se – dokulhal jsem si tehdy pro celkové 10.místo v BV – poprvé do TOP 10 ! Osobák 28:17 jsem zaběhl v roce 1995, o 2 roky později bych ho však překonal. Premiérový ročník na prodloužené trati jsem absolvoval za 28:55 a je jasné, že i při tehdejší formě mi úvodní rovinka minimálně 40 sekund zabrala. S nástupem ryze tragédího období se pro mě tento závod stal doslova začarovaným. Mohl jsem přepálit začátek nebo zvolit pomalé uvážlivé tempo – efekt byl skoro vždycky stejný. Čas vysoko nad 31 minut, někdy i nad 32, daleko přede mnou běžci, které jsem předtím v pohodě porážel – včetně těch nejstarších. Jedinou výjimkou byl tragédí osobák 30:57 v roce 2001. Hned napřesrok jsem si tu nehorázně zahazardoval. Pomalá rekonvalescence byla tehdy přerušena rychlou střevní chřipkou, v noci jsem měl horečku nad 39, přes den to kleslo těsně pod 38, a tak jsem s regimentem strážných andělů nad sebou závod odklusal ve svém (doufám že na dlouho) suverénně nejhorším čase 34:57. Večer jsem pak odjel na třídní sraz (ano, bylo to právě před 5 lety), kde jsem se úspěšně doléčil ! O 3 a půl minuty lepší čas v následujícím roce znamenal prohranou TOP 10 v mé premiérové veteránské sezóně. Tehdy jsem měl papírově na tragédí osobák, jenže vše jsem si pokazil večer před tím na setkání uživatelů... Časy těsně pod 32 minut v letech 2004 a 2005 mi příliš nevadily, obě sezóny jsem se potýkal s nachlazením. Studenou sprchou však byl loňský rok – startoval jsem zdravý a odlehčený, běžel takticky – zpočátku opatrně a výsledkem byl čas 31:33 a další výprask od našich šedesátníků. Postup o 4 pozice ve 2.kole byl jen slabou náplastí. Začal jsem dokonce uvažovat, že v případě dalších dvou debaklů po jubilejním 20.startu v řadě v roce 2008 s tímto závodem skončím !

Čekal mě tedy "předposlední" reparát. Velmi ambiciózní cíl 30 minut jsem – jak jinak – zmírnil na 31, resp. 30:56 . Na rozdíl od dráhy jsem trénink krosů dost odbyl s výmluvou, že není čas, navíc jsem zase začal mírně přibývat na váze. A pak přišel katastrofální závod v Polné – na tomhle krosu se mi přece většinou docela dařilo ! Nic naplat – pokud nechci závěr sezóny prokoučovat a odtrpět, musím jít aspoň trochu do sebe – najít čas k tréninku a spánku a stravovací disciplínu. Od každého jsem trochu našel, ale mohlo to být mnohem lepší . Za této situace budu docela spokojený, když se k 31 minutám aspoň trochu přiblížím – s tímto pocitem jsem šel na start.

Holky už jsou tu, Šárka chce zase běžet a zase nemá číslo. Vida, ani přítomnost Jany mezi rozhodčími nepomohla – prostě nesplňuje věkový limit a basta ! Další prosím .

Míša tentokrát podle mých rad nasazuje uvážlivé tempo a nechá se dokonce zbytečně vyblokovat tatínkem, který těsně před námi běží se svým synkem – naštěstí starším 7 let, a tak oba brzy zabočují na jinou trať. Míša postupně přidává, ale na závěrečné rovince u amfíku jí docházejí síly. Přesto dobíhá v kategorii druhá jen těsně za vítězkou (známá soupeřka z Dobronína, od té doby byla snad na všech závodech) a ani Kryštof není před ní daleko. Ovšem dosažený čas j eo 5 sekund horší než na jaře, tehdy vystartovala jako vystřelená z praku. No, taťko, ty tvoje strategické rady... Ne ne, to je tím šerem a spadaným listím a navíc tahle strategie bude v pozdějších letech na delších tratích jednoznačně vhodnější . Takhle tedy vypadá aktualizovaná tabulka výkonů Mišky na této trati:

xxx

Honem beru foťák, abych neprošvihl Šárku s mamkou.

Jak je vidět, Šárinka se snaží a běží s nadšením. Jenom je otázka, jak dlouho jí to při tomhle přístupu rozhodčích vydrží . Tohle pravidlo vzniklo proto, že někteří ambiciózní rodiče své nic nechápající malé ratolesti nutili běžet, případně táhli za ruku. Jenže co když si ten špunt sám řekne, že běžet chce ? Tak má prostě smůlu.

xxxx

Po závodě je vyhodnocena samozřejmě jenom Míša. Jelikož ceny zbyly, jsou ještě dekorováni dva kluci, kteří se v kategorii umístili na 4. a 5.místě. Šárinka nic – nejlepší způsob, jak jí to znechutit...